sobota 31. ledna 2009

Budíky v Ubuntu

Zjistil jsem, že potřebuji při svém počítačové aktivitě budík neboli alarm clock. Takže jsem se podíval do Aplikace > Přidat / Odstranit a vyzkoušel jsem dva prográmky.

První se jmenuje KAlarm a je pro prostředí KDE. KAlarm zaujme svojí poměrně bohatou nastavitelností, která je nicméně uživatelsky pořád ještě příjemná. Instalace probíhala poněkud déle, stahovaly se totiž nějaké KDE závislosti, knihovny atd.

Trochu divné ale je, že po instalaci a spuštění (oba dva prográmky jsou v Aplikace > Příslušenství) je okno KAlarmu bez horní lišty (prvky mini, maxi a zavřít jsou ale v icon trayi). V alarmu jde nastavit barva textového pole, text samotný a samozřejmě zvuk, buď pípnutí (příjemné, ale dostatečně výrazné) nebo si vyberete vlastní zvukový soubor. Všude je spousta dalších funkcí, voleb, variant. Naše časové pásmo se mi automaticky našlo, ale až po "druhém" spuštění, ale zřejmě jde nastavit i ručně v Settings > Configure KAlarm.

Druhý prográmek má název Alarm Clock, je v prostředí Gnome a ve srovnání s předchozím je o dost jednodušší. Jde nastavit buď jako plnokrevný budík (docela dost voleb) nebo jako jednoduchý odpočítač: i ten je samozřejmě se zvukem, buď standardním nebo nějakým vaším. Ten standardní zvuk je zvonění a mně plně stačí. Notifikace se objeví u tray icony, i odpočítač může mít váš vlastní text. Čas je správně zobrazen podle časové zóny počítače.

Suma sumárum: KAlarm je hodně podrobný, ale v Gnome mu chybí lišta (otravné). Alarm Clock mi plně postačuje, je v Gnome a je o něco rychleji použitelný: kliknu na prvek Plus, vyberu druh úkolu, stačí Simple Counter, jednoduše nastavím čas, případně text, a už to běží. Pro moje účely jako dělané.

pátek 30. ledna 2009

Tovaryšstvo Tučňákovo

Až do nedávné doby bych si pod slovním spojením "linuxový jezuita" představil maximálně nějakého fanatika do Linuxu. Takovýho, co nikdy neotvírá okna, ráno a večer se modlí k obrázku Linuse na zdi a jehož děti si místo medvídků a pc her hrajou s plyšovejma tučňákama a příkazovou řádkou.

Od nynějška však můžu za linuxové jezuity považovat úplně normální příslušníky tohoto pozoruhodného řádu, protože jistí filipínští jezuité přešli kvůli penězům na Ubuntu. Jezuiti byli vždycky intelektuální elita katolictva a teď to konečně potvrdili i v oblasti softwaru. Bůh s vámi, věrní dělníci na Vinici Páně! Přijali jste Linux Ubuntu, dar Boží, a tím jste dosvědčili svou víru v Pána. Požehnáno budiž vaše dílo, protože je dobré! Kéž váš příklad svítí jako lampa celému světu!

Konverze znakové sady pomocí Enca do UTF-8

Tenhle problémek souvisí s předchozím příspěvkem o mountování floppy diskety. Našel jsem na ní totiž mimo jiné hledaný text, ale byl tak starý, že byl kódován snad ještě v T602 do nějaké msdos znakové sady s Latin2.

Mrknul jsem se na různé způsoby, jak si pomoct pokud jde o kódování znaků v Ubuntu. Kdysi jsem tak vyřešil problém s převodem češtiny na UTF-8 v Geditu. Tohle bylo trochu něco jiného. Zadařilo se mi až u prográmku Enca. Čeština byla naprosto v pohodě převedena z té deset let staré "hrůzy" na UTF-8, kteroužto verzi jsem si hned uložil. Akorát bylo nutno odstranit některé znaky mimo vlastní text.

středa 28. ledna 2009

Připojení diskety v Ubuntu

No tak teda dnes jsem zíral jako blázen. Čirou náhodou jsem potřeboval připojit disketu, skutečný nefalšovaný floppy disk, což už jsem předtím neudělal několik let. A ať hledám, jak hledám na panelu v Místa, disketa nikde. :-) Nakonec jsem zjistil, že se musí připojit, a to takto v Terminálu:

$ sudo modprobe floppy

A hned to v mechanice cvaklo, zahrabala, rozsvítila se. Pak jsem šel do Místa a do diskety se už normálně dostal, protože ta položka tam už konečně byla. Díky za radu z Ubuntufora. Doufám, že tohle je poslední případ, kdy jsem musel disketu vůbec použít. Byla to značka Imation a data byla v pořádku. Samozřejmě ihned putovala na klíčenky a na cedla.

pondělí 19. ledna 2009

Lednové poselství majoritě

Celým světem se šíří strašný wirus. Nejlepší antivirová ochrana, která proti tomu existuje, má jméno Linux Ubuntu. Zkuste a uvidíte.

Na Živě jsem viděl poučný dvoudílný rozhovor s šéfredaktorem LinuxExpresu Vlastimilem Ottem O Linuxu bez růžových brýlí. Můžu jen doporučit, nejen pro prima uvolněnou, přátelskou atmosféru, ale hlavně proto, že jsou tam zmíněné hlavní "bolístky" Linuxu, které často odrazují majoriťáky, a realistické odpovědi na ně.

sobota 10. ledna 2009

Air Shark - pěkná 3D arkáda

Letecká střílečka Air Shark je povedená freeware arkáda, která je v podstatě totéž co legendární Raptor, akorát že ve trojrozměrném prostoru. Letíte s helikoptérkou a střílíte po všem, co střílí po vás, a někdy i po tom, co po vás nestřílí, ale jde to zničit.

Stáhnul jsem instalační soubor a nainstaloval pod Wine. Pak jsem hru spustil, upravil trochu rozlišení na to největší, co tam mají, nastavil ovládání na svoje navyklé klávesy a začal hrát tutorial misi. Letíte nad krajinou, vidíte svou helikoptérku z nadhledu, pálíte po enemíkách a sbíráte otazníky, u nichž se hra zastaví, aby vám popsala, co všechno a s čím můžete dělat. No a po tutoriál misi jsem už naběhnul na první ostré, řezal jsem to a smažil jako pominutej, nijak zvlášť jsem neuhýbal... tímhle ramboidním stylem jsem se dostal asi do třetí mise, pak jsem konečně ztratil všechny životy a byl pokoj, protože restartovat misi se mi už nechtělo. :-)

Každopádně Air Shark moc pěkně vypadá, je takovej roztomilej: krajinka, tančíky, vozejky, věže na zemi, čluny na vodě, helikoptérky a letadýlka ve vzduchu, všechno v pohybu... Hudba dost podmanivá, i když pokud si ještě vzpomínám, ta v Raptoru byla lepší. Docela by mě zajímalo, jestli jde spustit Raptor v Ubuntu třeba jako Prehistorik 2 pod Dosboxem.